Historie města Větřní

První písemná zmínka o městě Větřní je z roku 1347. Město Větřní slučuje ve svých dnešních hranicích několik místních částí, bývalých osad či obcí - Dobrné, Hašlovice, Lužnou, Nahořany, Němče, Zátoň a Zátoňské Dvory. Uvedené vesnice včetně Větřní původně náležely k několika různým hospodářsky správním celkům.

Dobrné, Hašlovice, Lužná a Zátoň tvořily spolu s Bohdalovicemi jižní výspu majetku benediktinského kláštera v Ostrově (poblíž Prahy u Davle na soutoku Vltavy se Sázavou). S jejich názvy se poprvé setkáváme v listině z roku 1310, v níž papež Klement V. potvrzuje ostrovskému klášteru držbu všeho jeho nemovitého majetku a privilegia.

Druhá nejstarší informace, vztahující se k těmto vsím, je obsažena v urbáři (soupisu poddaných a jejich povinností) ostrovského kláštera z roku 1390. Písemně doložená existence Zátoně je snad ještě staršího data. Předpokládá se, že mezi lety 1037-1055 (kdy vládl v Čechách), daroval kníže Břetislav I. klášteru v Ostrově určité statky, mimo jiné také "lesnaté území řečené Zátoň s kaplí sv. Jana Křtitele a se vším příslušenstvím".

Nahořany a Zátoňské Dvory patřily v roce 1410 k majetku premonstrátského kláštera na Strahově. První písemné zprávy o těchto dvou vesnicích jsou o něco starší, Nahořany se připomínají k roku 1379, Zátoňské Dvory 1376.

Němče bylo zřejmě původně samostatným vladyckým sídlem, první písemná zmínka je z roku 1293.

Nejstarší doklad o existenci Větřní z roku 1347 je spojen, jako ostatně celé starší větřínské dějiny, se jménem Višně z Větřní. Dne 7. září 1347 dal Petr z Rožmberka svému komořímu Višňovi do dědičného nájmu dvůr Větřní. V této době nebyl větřínský statek ještě plnoprávně v majetku Višňů, kteří se podle něho začali psát z Větřní. Do jejich svobodného dědičného držení se dostal až 10.1edna 1368, což potvrzuje listina vydaná téhož dne čtyřmi rožmberskými bratry, která darování rozšiřuje o mlýn Pečka. U Petra Višně z Větřní se poprvé setkáváme s erbem tohoto rodu, jehož podoba je uchována na Petrově pečeti. Rodový znak Višňů z Větřní měl na štítě tři poloobruče v horní části a tři poloobruče v dolní části, nad přilbicí jako klenot soudek.

Ve druhé polovině 14. a téměř po celé 15. století zastávali členové rodu Višňů nejvyšší úřady ve službách Rožmberků. V 16. století se jejich hospodářská situace zhoršovala, klesal i mocenský vliv. Jan Višně z Větřní, poslední známý člen rodu, prodává r. 1603 Větřní, Metlín, Kaliště a Němče městu Český Krumlov a po bitvě na Bílé hoře odchází do ciziny, kde jeho stopa mizí, patrně do Saska. V polovině 18. století patřily Větřní a Němče ke statku města Českého Krumlova.

Založení papírny velmi výrazně ovlivnilo růst počtu obyvatelstva v obci. Od roku 1880 do roku 1910 se počet zvýšil z 231 na 1005 lidí, v roce 1930 bylo v obci hlášeno 1697 obyvatel. Po první světové válce se hospodářské poměry ve státě stabilizovaly a poválečná Spirova papírna se stala velkým podnikem s více než tisíci zaměstnanci.

V dalších obdobích, díky soustředěné výstavbě vícepodlažních bytových domů, získává obec zčásti městský charakter. Dnes se počet obyvatel žijících ve Větřní pohybuje okolo 3800 lidí. Stejně jako v uplynulých více než sto letech dominuje v obci mezi hospodářskými subjekty současná papírenská akciová společnost.

Všem, kdo zavítají do Větřní, ať již za povinnostmi či oddechem, přejeme úspěšné dny, pohodu klimatu i ducha a věříme, že zdejší pobyt bude inspirací k návratům do našeho kraje i v letech příštích.

Historie papírny Větřní



V Českém Krumlově existovala ruční výrobna papíru již v roce 1614. Výrobna byla pronajímána městem různým nájemcům a v roce 1766 byla prodána Jiřímu Pachnerovi. Velká změna a počátek velkého rozvoje výroby papíru byl spjat s příchodem obchodníka Ignáce Spira z Jindřichova Hradce do Českého Krumlova. Ten zakoupil v roce 1861 starou papírnu od Theodora Pachnera, rytíře z Eggensdorfu, a následně investoval třicet tisíc zlatých na nákup strojů a ostatního potřebného zařízení. Přeměnou dřívější ruční práce ve strojovou výroba papíru značně vzrostla. Dne 23. října 1866 však došlo k velkému požáru a závod byl téměř celý zničen. Protože si dal Spiro svůj podíl pojistit, získal nové prostředky a tak se mu během jednoho roku podařilo uvést továrnu znovu do provozu.

Tehdejší kulturní a hospodářský rozvoj města si vynucoval zvýšenou potřebu papíru. Jeho výroba, prováděná dosud pouze ze starých hadrů, nestačila a vedla k hledání nových surovin. Nejvýhodnější z nich byla jemná dřevná drť. Z toho důvodu zakoupil Ignác Spiro v roce 1867 za pětasedmdesát tisíc zlatých od Jana Wolfla Pečkovský mlýn při silnici z Českého Krumlova do Rožmberka. V tomto mlýně, který v té době skutečně sloužil k mletí obilí, zřídil brusírnu dřeva. Mlýn měl velmi výhodnou polohu nedaleko Českého Krumlova, poměrně výhodné dopravní spojení a dostatek pracovních sil v okolí obce Větřní. Proto sem začal postupně Spiro přenášet výrobu z krumlovské papírny, kterou nebylo možné do budoucna rozšiřovat.

Obchodními společníky se později stali Ignáci Spirovi i jeho dva synové, Ludvík a Emanuel. V hospodářské krizi kolem roku 1873 se mohli udržet jen kapitálově silní podnikatelé. Řada závodů v té době krachovala, ale Spirova papírna díky vhodně prováděným investicím vzkvétala. Papírenské výrobky byly dobré kvality a vyvážely se daleko do světa, dokonce i do Spojených států severoamerických.

Metoda broušení dřeva na dřevovinu byla pomalá, a tak byla v prostoru někdejšího Pečkova mlýna zřízena v roce 1883 sulfitka - továrna na sulfitovou buničinu. Byla to zároveň jedna z prvních sulfitek, zřízená například o dva roky dříve než první závod toho druhu v Americe. Dopravní spojení přestávalo postupně vyhovovat. Všechno zboží se muselo dovážet na nádraží do Velešína, což bylo nákladné a pomalé. Proto firma vybudovala v roce 1896 vlastní vlečku z továrny na nádraží do Kájova. V roce 1889 byla velkým požárem zničena přípravna dřeva a papírenské stroje. Pojišťovna opět z větší části škodu nahradila, a tak bylo možné zakoupit v zahraničí nové stroje, a tím továrnu podstatně zmodernizovat a rozšířit. Původně vodní pohon byl záhy posílen o parní, který byl neustále rozšiřován. Velkým průlomem v získání pohonné síly se stalo zprovoznění vodního díla u Vyššího Brodu v roce 1903 (Elektrárna ve Vyšším Brodě). Nová pracovní epocha v oblasti výroby papíru nastala v roce 1911 postavením dosud největšího rotačního stroje na papír ve světě.

Během první světové války se ukázalo, jak uškodila Rakousko - uherské monarchii její závislost na severské nátronové celulose. Spirové vycházejí z této situace a ihned činí přípravy k tomu, aby se dala tato surovina vyrábět v jejich závodě. Různé okolnosti zabránily tomu, že již v roce 1917 koncesovaný plán vystavět provoz na nátronovou celulosu mohl být uskutečněn až v roce 1926. Byl to opět první podnik toho druhu v republice a Spirova továrna se stala významným závodem, zcela soběstačným, a nebyla odkázána na dovoz z ciziny.

V září 1929 se přeměňuje dosud soukromá firma na akciovou společnost s akciovým kapitálem šedesát milionů československých korun. Po hospodářské krizi ve třicátých letech dvacátého století dochází k další modernizaci závodu, kdy jsou přestavovány a vyměňovány papírenské stroje a další strojní části jednotlivých provozů. Zároveň se přistupuje i k výstavbě vysokotlakého parního kotle a protitlakové turbiny,což vyřešilo nedostatek hnací síly při nedostatku vody čerpané z řeky Vltavy zvláště v suchých letních měsících. Před druhou světovou válkou pracovalo v podniku celkem sedm papírenských strojů o šíři od 1,80 do 4,20 metru, které za 24 hodin vyrobily až dvacet vagónů papíru. Na celkovém objemu vývozu československého papírenského průmyslu se společnost podílela přibližně 47 %.

Osudný rok 1938 hluboce zasáhl do dějin továrny. V rámci protižidovských opatření se Němci zmocnili majetku Spirovy rodiny a v září 1941 došlo ke sloučení Spirovy papírny s málo prosperující rakouskou papírnou Steyrermühl ve Steyeru. V období okupace se projevoval způsob válečného hospodaření. Zároveň toto období nepřineslo žádné rozšíření provozu ani jeho modernizaci. Stroje nikdo neudržoval a tak se zařízení rychle ničilo, až se na konci války zastavilo téměř úplně.

Historie Jihočeských papíren v datech:

rokudálost
1572Vznik první papírny v Českém Krumlově, jejímž majitelem byl Vít Kašpar.
1675V dokumentech červenořečického arcibiskupského panství první zmínky o zdejší papírně a jejím nájemci Erhartu Feldovi.
1792V Českém Krumlově byla založena druhá papírna, a to v místech, kde později podnikal Ignác Spiro.
1837Čtyři bratři Hauserové zakoupili pilu, mlýn a usedlost s hospodou ve vsi Vrané a založili zde papírnu.
1850Papírnu v Červené Řečici kupuje Jakub Spiro.
1861Theodor Pachner prodal českokrumlovskou papírnu Ignáci Spirovi.
1870Ignác Spiro zakoupil Pečkovský mlýn pod Větřním a vybudoval tam brusírnu dřeva.
1884Arnošt Porák získává od vyšebrodského kláštera vodní právo. O dva roky později otvírá v Loučovicích sulfitovou celulózku.
1895Papírnu v Červené Řečici kupují bratři Isidor a Karel Nettlovi. V držení rodiny je až do roku 1948.
1903V květnu byl uveden do provozu nový závod Porákovy továrny, Vltavský mlýn Loučovice ve Svatém Prokopu.
1911V Pečkovském mlýně ve Větřní postaven první stroj na výrobu novinového rotačního papíru, v té době největší a nejmodernější na světě.
1935Ve Větřní byl postaven nový stroj na výrobu rotačního papíru. Byl největší ve střední Evropě.
1946Zřízen národní podnik Jihočeské papírny ve Větřní.
1958Vytvoření nové výrobní jednotky n. p. Jihočeské papírny Větřní u Českého Krumlova, která zahrnovala závody ve Větřní, v Českých Budějovicích, Loučovicích, v Táboře a Přibyslavicích a cech v Červené Řečici.
1990Vznik akciové společnosti Jihočeské papírny Větřní se závody ve Větřní, Loučovicích, v Českých Budějovicích, Přibyslavicích a v Červené Řečici.
1992Transformace a. s. Jihočeské papírny na společnost holdingového typu s mateřskou a dceřinými společnostmi.
1993Rozdělením závodu bývalých Jihlavských papíren vznikly ve spolupráci se zahraničními partnery dvě přidružené společnosti JIP: JIP - PACK a Mann Filtr JIPAP.
1995V květnu odkoupily JIP papírnu ve Vraném, která se stala jejich dceřinou společností.
1997Zahraničním partnerům prodány podíly ve společných podnicích JIP - PACK Přibyslavice a Bupak Obaly České Budějovice.

Znak obce + vlajka

Historie: Znak obce a vlajka, výtvarně vychází z erbu rodového znaku Višňů z Větřní a z rožmberského symbolu červené růže.

Popis: Na bílém (stříbrném) poli v dolní polovině znaku jsou tři karmínové poloobruče. Uprostřed horního pole gotického štítu je karmínově červená stylizovaná rožmberská růže, se zlatým semínkem, (to je uprostřed květiny).

 
Kontakty:
Adresa: Městský úřad Větřní
Na Žofíně 191
382 11 Větřní
Telefon: 380 732 373
Fax: 380 732 225
E-mail: podatelna@mestovetrni.cz
Úřední hodiny:
Pondělí: 7:00-11:15 11:45-17:00
Úterý: není úředním dnem
Středa: 7:00-11:15 11:45-17:00
Čtvrtek: není úředním dnem
Pátek: 7:00-12:00 -
© 2014 MěÚ Větřní, all rights reserved. Web vytvořil WA.cz